„Vždycky jsem snila o vlastní roubence. Oblíbila jsem si dřevěné stavby na horách, ale často jsme také jezdili k sestře, která si postavila srub, a tam jsem začala okukovat, jak to mají udělané. Inspirovala jsem se obrázky na internetu, některé sruby jsme navštívili - zajeli jsme se třeba podívat na Liptovskou Maru, kde stojí na jednom místě více než dvacet srubů slovenské firmy Drevodom Rajec. Takže přední část domu jsme převzali tam, řešení zadní části se mi líbilo na internetu u jednoho amerického srubu, střešní „volské oko" mi doporučila sestra, vzor kamenného krbu jsem našla také na amerických webových stránkách... Výsledný projekt nám z našich posbíraných obrázků a fotek vytvořil už architekt vybrané stavební firmy. Hledali jsme ji jak tady v Čechách, ale naskytla se nám zrovna příležitost zajet znovu na Slovensko do Žiliny, kde syn soutěžil na mistrovství v krasobruslení, a tak jsme cestu spojili s návštěvou blízkého sídla Drevodomu. Setkali jsme se s velmi ochotným a příjemným majitelem Milošem Brončekem, přístup firmy byl bezvadný a hlavně cena přijatelnější, než nám nabízely jiné firmy. Domluvili jsme se tedy na stavbě.

Srub jsme pojali opravdu ve velkorysém stylu, dřeva je tady hodně. V Drevodomu nám sice říkali, že majitelé v interiéru staví často i zděné příčky, já jsem ale od počátku věděla, že si přeji celou stavbu ze dřeva, a tak jedinou vyzděnou příčku máme v koupelně. Velké průměry kulatin (35 cm) jsem zvolila spíš kvůli estetickému vyznění, než pro jejich izolační funkčnost. Jak bude dům vypadat, bylo pro mě vždy nejdůležitější.

Z kulatin poskládaný skelet jsme poprvé viděli v Rajecké dolině na stavebním pozemku firmy. Stálo tam tolik rozestavěných srubů, že jsem nevěděla, kam s očima. Jeden byl opravdu ten náš a my jsme se měli rozhodnout, kde budou zásuvky a rozvedená elektřina, což bylo docela složité si představit. Odborníci nám ale poradili a pak už se čekalo, až srub do našeho borovicového lesa přivezou.

Smrkové dřevo ze Slovenska jsme překládali v naší firmě, jejíž činnost souvisí také se stavebnictvím a dopravou, máme proto i menší auta, které se lépe pohybují v terénu. Naložené kamiony by se tady mezi borovicemi vůbec nevytočily a stavební firma z toho měla obavy. S příjezdem kamionů máme spojenou jednu úsměvnou historku – viděla je náhodou kamarádka, která usoudila, že nám dovezli pěkné dřevo na topení. Od svého manžela se dozvěděla: „To je ten jejich barák!"

Samotná montáž srubu probíhá velmi rychle, za čtrnáct dní ho tady šikovná parta poskládala. Do stěny mezi klády se vkládá ještě izolace - v kulatině je drážka, která je vyplněná paměťovými pásky, připevněnými na textilii, uprostřed textilie mezi pásky je izolační ovčí vlna. Pro stavební firmu Drevodom Rajec jsme se rozhodli v zimě, v létě jsme vybetonovali základovou desku, na konci léta nám přivezli kulatiny a začalo se s montáží. To bylo v roce 2011, takže tři roky ještě trvalo, než jsme srub dostali do jeho současné podoby.

Srubová konstrukce si zatím sedla o patnáct centimetrů a malý pohyb ještě čekáme. Balkon je vynesený na třech sloupech, pod nimiž jsem povolovala aretační matky. Sama jsem je obíhala s montážním klíčem, jen když mi nešly uvolnit, přivolala jsem mužskou sílu. Ze začátku jsem měla z takové odpovědnosti strach, ale stavba si řekne, o kolik potřebuje spustit. Stačila mi rada kluků z firmy, že mám matku povolovat, až jde otáčet rukou, a zase rukou ji vrátit zpátky. S chodem stavby se člověk všechno naučí.“